Aktivní dovolená na řeckém ostrově Lefkada
Po zničení Korintu, kdy Římané získali kontrolu nad Řeckem, se Řecko stalo kulturním centrem Římské říše. Římská šlechta posílala své syny studovat do filosofických škol v Aténách, vliv řecké filosofie, poezie, ale i stavitelství byl i nadále zásadní.
V roce 46 př.n.l. byl Korint znovu obnoven a z velké části přestavěn Juliem Caesarem. Stává se hlavním městem římské provincie Achaia. V roce 31 př.n.l. byly po bitvě u Aktia ukončeny římské občanské války, které vznikly jako důsledek smrti Caesara. Porážkou Marka Antonia s Kleopatrou se Octavianus Augustus stává neomezeným vládcem Římské říše. Tím zaniká i určitá naděje Řeků na obnovení samostatnosti, která by mohla vyplynout z případného vítězství obou spojenců.
Významným šiřitelem křesťanství v počátcích našeho letopočtu byl Svatý Pavel z Tarsu (apoštol Pavel), který působil v oblasti Řecka v letech 49 – 51 n.l. Velký vliv mělo jeho kázání v Korintu, kde žil v letech 50 – 51 n.l.
Rozsáhlých stavebních úprav se dočkaly i Athény a to zejména za vlády císaře Hadriána v 1. polovině 2. stol. n.l.. Asi největším dílem se stalo dokončení chrámu Dia Olympského, obrovského areálu, jehož základy byly položeny již za vlády tyranů v roce 515 př.n.l.
V roce 330 n.l. císař Konstantin I. Veliký v branách Asie a Evropy znovu založil město Byzantion (pod jménem Konstantinopolis) a určil ho druhým hlavním městem Římské říše. Řecký svět se znovu vynořuje s překvapivě nedotčeným jazykem, s novou svěžestí a silou ducha.
Roku 381 n.l. ustanovuje císař Theodosius 1. státním náboženstvím křesťanství. Po jeho úmrtí a následném rozpadu Římské říše roku 395 (na latinsky hovořící západní část a řecky mluvící východní část) se Řecko stává součástí Byzantské říše.