Řecko, LEFKADA TOURS - cestovní kancelář
Aktivní dovolená na řeckém ostrově Lefkada
Přeskočit na obsah stránky
VZNIK MODERNÍHO ŘECKA (1830)
V roce 1830 se Řekům po desetiletém osvobozovacím boji a za podpory evropských velmocí konečně podařilo zbavit nadvlády rozpadající se Osmanské říše. V prvním Londýnském protokolu bylo Řecko 3. února 1830 vyhlášeno za dědičnou monarchii. Roku 1832 se země stala nezávislým královstvím v čele s králem Ottou I.
Zpočátku území státu zahrnovalo pouze jižní a střední oblasti Řecka. V obou balkánských válkách (1912-1913) získalo Řecko velkou část dnešní severní části země. Roku 1947 dosáhlo Řecko své dnešní rozlohy.
Po neúspěšných pokusech zrušit ústavu, kterou Řecko přijalo roku 1843, byl král Otto I. roku 1862 sesazen. Jeho nástupcem se stal dánský princ Wilhelm, který nastoupil na trůn jako Jiří I. a vládl až do roku 1913, kdy byl zavražděn. Roku 1864 se k Řecku připojují Jónské ostrovy a roku 1913 ostrov Kréta.
V první světové válce bylo Řecko zpočátku neutrální. Král Konstantin I. byl sesazen pro svou politiku neutrality. Jeho nástupce (a bratr) Alexandr vtahuje roku 1917 zemi do války. Řecko bojovalo na straně Dohody proti Osmanské říši. Na základě Neuillské mírové smlouvy z roku 1919 získalo Řecko jižní Albánii a na základě jednání ze Sevres roku 1920 Izmir (Smyrnu) v Malé Asii a další území tamtéž včetně části Bulharska. Na trůn se vrací král Konstantin I.
V roce 1921 zahajují Řekové ofenzívu v Malé Asii. O rok později jsou však tvrdě odraženi Turky a jsou nuceni odstoupit zpět Izmir společně s ostatním územím v Malé Asii. Na 1 600 000 Řeků je násilně přesídleno do oblastí dnešního Řecka. Tím padla tzv. Velká myšlenka - obnovení Byzance a znamenalo to i konec řecké kultury v Malé Asii. Dodnes platné hranice mezi oběma státy byly stanoveny Lausannskou mírovou smlouvou v roce 1923. Král Konstantin I. se vzdává trůnu ve prospěch svého syna Jiřího II.
V letech 1924 až 1935 bylo Řecko republikou. Prostřednictvím referenda se většina obyvatelstva vyslovila pro obnovení monarchie a král Jiří II. se vrátil z exilu. 4. srpna 1936 generál Joannis Metaxas státním převratem nastolil vojenskou diktaturu, která se v Řecku udržela až do roku 1940, kdy do země vtrhla vojska Benita Mussoliniho a společně s německými vojsky Řecko okupovala. Od dubna 1941 postupně Německo obsadilo celé území státu včetně ostrova Kréty. Na území Řecka působilo množství partyzánských skupin, zejména v těžko dostupných oblastech, jako byly hory na Krétě. Roku 1944 zemi osvobodily britské jednotky.
Roku 1946 vypukla zuřivá občanská válka mezi komunistickými partyzány a přívrženci monarchistické vlády, která skončila za čtyři roky vítězstvím provládních sil. Roku 1952 se po změně ústavy stalo Řecko konstituční monarchií. Toho roku také vstupuje Řecko do Severoatlantického paktu. Po smrti krále Pavla I. v roce 1964 (vládl od roku 1947) nastoupil na trůn jeho syn Konstantin II.
Pod vedením Georgia Papadopula došlo 21. dubna 1967 v Řecku k vojenskému puči a k nastolení vojenské diktatury. 29. listopadu 1968 byla sice referendem přijata ústava, která však nikdy nevstoupila v platnost, protože 23% voličů se zdrželo hlasování. Králi Konstantinovi II. se pokus o následný převrat nezdařil, a proto i s rodinou emigroval v prosinci 1969 do Říma. Vojenský režim provedl několik čistek v armádě, ve státní správě, v odborech, ale i v církvi; zbavil se tak nepohodlných osob. Tiskový zákon z roku 1970 zakazoval vydávání jakýchkoliv tiskovin kritizujících režim. V Řecku i v zahraničí rostla opozice proti diktatuře.
V srpnu 1971 nahradil Papadopulos většinu členů vlády civilními osobami. l. června 1973 vyhlašuje v Řecku republiku, která byla potvrzena referendem 29. června, a stává se jejím prezidentem. 25. listopadu 1973 se moci znovu chopila armáda a Papadopulose sesadila. Prezidentem se stal vrchní velitel armády Faidon Gizikis. V období kyperské krize v červenci 1974 hrozilo vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi Řeckem a Tureckem.
17. listopadu 1974 se konají svobodné parlamentní volby. O rok později následuje přijetí ústavy (červen 1975 a Řecko se stává parlamentní demokratickou republikou. V roce 1981 se země stala desátým členem EHS (dnes EU).
