Řecko, LEFKADA TOURS - cestovní kancelář
Aktivní dovolená na řeckém ostrově Lefkada
Přeskočit na obsah stránky
ŘECKO V DOBĚ BRONZOVÉ (3000 – 1100 př.n.l.)
V počátcích historie Evropy, v dobách, kdy se v Orientu rozvíjela a utvářela mocná společenství, docházelo k rozvoji kultury i na území dnešního Řecka. První známky rozvoje významných kultur nastávají v oblasti Egejského moře v době bronzové. První z nich se nazývá kykladská a datuje se do doby 3000 – 2300 př.n.l.
Kolébkou řeckých dějin a kultury jsou však ostrov Kréta a peloponéské Mykény.
Mínojská kultura
Již kolem roku 7000 př.n.l. lze doložit známky osídlení oblasti Knossu na Krétě. Odkud přišli pozdější tvůrci mínojské kultury je sporné, velmi pravděpodobným se jeví i vystěhovalectví z Egypta v neklidných dobách vlády 4.dynastie (2800 př.n.l.) . V letech 2600 až 2000 př.n.l. zaznamenal ostrov mohutný rozmach. Bylo to období raně mínojské kultury, která se nesla ve znamení rozvoje obchodu a styků mezi národy. Oblast Egejského moře byla křižovatkou cest lidí přicházejících ze severu, z blízkého východu i ze severní Afriky. Veškerá moc krétské civilizace vycházela právě ze sítě obchodu a moře. Obchod tak přinášel prostředky pro antickou společnost, rozvíjející se na pobřeží a přilehlých ostrovech. O rostoucí moci Kréťanů svědčí vedle rozsáhlých obchodních kontaktů v oblasti Středomoří i paláce, které začaly vznikat krátce před rokem 2000 př.n.l. a tvořily kulturní, náboženská a hospodářská centra. V paláci vládl kněz-král, který se opíral o hierarchii úředníků.
Základem náboženství mínojské kultury bylo uctívání Matky Země, tedy kultu ženy, který byl až do příchodu pasteveckých kmenů ze severu (2000 – 1900 př.n.l.) široce rozšířen i v oblasti pevninského Řecka. Kromě svého jazyka (starobylá forma řečtiny) si tyto kmeny s sebou i přinesly hluboce zakořeněnou tradici uctívání nebeských bohů, z nichž nejvyšším byl Zeus. Postupným spojením těchto dvou božstev byly dány základní zásady božského řádu, vztahujícího se k přírodě a lidskému životu.
Přibližně v roce 1900 př.n.l. vzniklo mínojské lineární písmo, které jeho objevitel sir Arthur Evans nazval písmem řecké doby bronzové. Jde o písmo hieroglyfické, jehož původ lze předpokládat nejspíš v Sýrii. Největší rozmach mínojské kultury se datuje po roce 2000 př.n.l. Kolem roku 1700 př.n.l. postihla ostrov silná zemětřesení, při kterých byly paláce zničeny požárem. Ale Mínójci (pojmenovaní podle mytického krále Mínóa) vybudovali nové, ještě větší a krásnější paláce a rozšířili své obchodní styky po celém území dnešního Řecka i po Středomoří. V 16. století př.n.l. byla Kréta na vrcholu moci. Roku 1525 př.n.l. však byla pravděpodobně zemětřesením a výbuchem sopky na dnešním ostrově Thera (nyní Santorini) zničena celá oblast včetně paláce v Knóssu. Mínojci jej sice obnovili, ale roku 1450 přebírají kontrolu nad Knossem Mykéňané. Třetí zpustošení paláce kolem roku 1350 př.n.l. pak přineslo jeho definitivní zánik, což znamenalo i konec mínójské kultury. Kréta rychle ztratila svůj význam.
Mínojští Kréťané byli mírumilovní, tvůrčí lidé, kteří zbudovali nádherné neopevněné paláce, stáli u zrodu námořních cest, rozvinuli složité náboženské představy, vytvářeli úžasná umělecká díla, z nichž zejména malby nepřekonalo ani pozdější řecké umění.
Mykénská kultura
Kolem roku 1600 př.n.l. zaznamenává pevninské Řecko nástup nové dynastie, která postupně vypudila mínojské osadníky a po roce 1400 př.n.l. se rozšířila po celém jihu Řecka.. Pro tuto novou civilizaci, nazývanou mykénská, jsou kromě násilného ovládání porobeného obyvatelstva typické mohutné pevnosti – citadely, obklopené hradbami na vrcholech kopců a nádherné šachtové hroby s klenutými hrobkami.
Mocenským centrem byly Mykény na Peloponéském poloostrově. Na Krétě se nositelé mykénské kultury objevili v roce 1450 př.n.l., kdy převzali vedle mínójské kultury i nadvládu nad okolním mořem. Hrobky, které v Mykénách odhalil německý archeolog Heinrich Schlieman, svědčí sice o značném bohatství vládnoucí vrstvy, ale bojovní Mykéňané zdaleka nedosáhli elegance a vytříbenosti mínójské kultury, ačkoliv se utvářela pod jejím silným vlivem.
Kolem roku 1300 př.n.l. získaly Mykény vedoucí postavení v oblasti Středomoří. Jejich vliv se rozšířil mimo Krétu na Malou Asii, Sicílii a jižní Itálii.
Následovala doba, kterou o zhruba 500 let později popsal ve svém eposu Homér - doba králů Agamemnóna, Meneláa a Odyssea a jejich tažení proti Tróji. Archeologické výzkumy kladou slavnou válku zhruba k roku 1200 př.n.l., tedy na sklonek mykénské doby. Je však mnoho tvrzení, která existenci této konkrétní války popírají a považují ji za mýtus.
Pádem mykénské kultury končí doba bronzová a nastupuje období, kterému se říká temné.
