Řecko, LEFKADA TOURS - cestovní kancelář
Aktivní dovolená na řeckém ostrově Lefkada
Přeskočit na obsah stránky
ŘECKO V DOBĚ ARCHAICKÉ (776 – 480 př.n.l.)
Rokem konání prvních olympijských her – 776 př.n.l. - se začíná psát nová kapitola řeckých dějin. Úpadek moci kněží-králů provázely vždy v daném geografickém prostoru urputné boje o moc a vliv mezi znepřátelenými a soupeřícími skupinami. Z těchto zápasů vzešla vláda úspěšných aristokratických válečníků, kterým se podařilo opět stmelit společenství, v nichž se prosadili svými vůdcovskými schopnostmi a rozumnými argumenty. Vytvořily se tak městské státy, které byly sice malé, avšak zcela autonomní. Sestávaly z vlastního města a jeho nejbližšího okolí. Toto město bylo vždy centrem místního obyvatelstva jak pro obchody, tak pro práci i obranu. Jenom několik městských států bylo větších s počtem okolo 100 000 obyvatel. O velikosti velkého městského státu si můžeme udělat představu na příkladu Sparty, která byla jedním z největších co se plochy týče, avšak území bylo velmi řídce obydleno. Pěší cesta od jedné hranice ke druhé trvala asi dva dny. V malých řeckých státech vládli většinou samozvaní tyranové, nebo významné rody a oligarchie. Nutno podotknout, že tyran v té době neznamenal to samé co dnes - v té době to bylo označení vlády jediného muže. V Athénách byla vláda jednoho muže postupně nahrazena demokracií (podle řeckých slov démos = lid, kratos = vláda). Objevují se první jednotné míry a váhy, které velmi usnadňují obchod a především se začínají razit i mince, které velice rychle vytlačily obchod výměnný. Díky všem těmto změnám dochází k mohutnému rozvoji řecké populace.
Přelomem 9. a 8. století př.n.l. začíná i tzv. řecká kolonizace. Těžko říct zda to byl hlad po půdě, politické nepokoje či obchodní podnikavost, která hnala Řeky k hledání nových oblastí a zakládaní nových sídel (hlavně z hlediska jejich výhodné obchodní polohy). Je to především Itálie (Neapol, Syrakusy), celé pobřeží Malé Asie (Smyrna, Istanbul), Černomoří (Varna, Konstanca), ale i oblast Francie (okolí dnešního Marseille a Nice), v Jaderském moři to je například Korčula. Zajímavé je, že toto osídlování není osídlování válečné nebo násilné. Noví osadníci se snažili především s původním obyvatelstvem obchodovat. Šířili tak současně i svou kulturu a civilizaci.
Jedním z nejdůležitějších faktorů dalšího kulturního a společenského rozvoje je nepochybně přijetí abecedy, se kterou se Řekové seznámili u Féničanů. Alfabetické písmo se v Řecku začíná použivat v polovině 8. století př.n.l. Koncem 8. století př.n.l. se objevuje první psaná řecká literatura - Homérovy eposy. Hrdinský ideál, normy chování, řecké chápání vynikajících vlastností, statečnosti, cti, spravedlnosti a umírněnosti, jinými slovy celkový mravní étos řeckého světa, to vše je vyjádřeno v Iliadě a Odysseii. Vliv Homéra lze srovnat s vlivem Bible na křesťany západní Evropy. Tou dobou nastává veliký rozmach řecké kultury a vůbec celé řecké civilizace. Jsou dány základy ke zrození řecké filosofie, kterou na sklonku archaické doby reprezentují myslitelé jako Hérakleitos a Pythágorás.
Až do doby Alexandrova tažení (334 př.n.l.) neexistovala žádná řecká říše. Řecko se vyvíjelo hlavně v malých městských státech, které spolu uzavíraly různé dohody jak obranné tak útočné a bohužel často válčili i mezi sebou. Mezi nejvýznamnější městské státy na vrcholu řecké civilizace patřily Sparta na Peloponésu a Athény v Attice. Byly to však dva naprosto odlišné státní celky: Atény s určitou demokracií, Sparta s maximálním vojenským potenciálem.
Vzestup Perské říše za vlády Kýrose II. Velkého od poloviny 6. století znamenal pro Řeky nebezpečí. Do konce 6. století vybudovali Peršané mohutnou říši a ovládli řecké kolonie na západním pobřeží Malé Asie. S těmito osadami žili ze začátku Peršané v dobrých vztazích, avšak čím více rostla moc Persie, tím více byli Řekové utlačovali, až si je Peršané podrobili úplně. Kolem roku 500 př.n.l. vypuklo povstání řeckých osad v Malé Asii. To bylo zpočátku velice úspěšné, ovšem silná perská říše povstání po dlouhých bojích potlačila.
K prvnímu velkému střetu mezi Perskou říší a spojenými řeckými vojsky došlo v bitvě u Marathónu 13. září 490 př.n.l., ve které zvítězili Řekové. Porážka perského vojska, vedeného králem Dareiem I., byla zničující. V bitvě zahynulo 6 500 Peršanů, kdežto Řekové přišli pouze o 192 bojovníků. Zbytek perského vojska se ve zmatku nalodil a obrátil se zpátky do Malé Asie. Jméno Marathonu nám připomíná marathonský běh, který se běhává dodnes na památku běžce Feidipida, který v okamžiku vítězství utíkal do Athén. V plné zbroji doběhl na Agoru, vykřikl: "Zvítězili jsme!" a zemřel vyčerpáním.
